Skvělý článek publikovaný Martinem Malým na ihned.cz.

Doporučovat dětem sbírání víček je zločin na jejich finanční a sociální gramotnosti

 

Následující úlohu dokáže průměrný páťák bez potíží spočítat. Z absolventů Vysoké školy života to nedokázal ani jeden! Jste na tom alespoň tak jako páťák?

Páťačka Anička potřebuje invalidní vozík. Ten je drahý, takže si na něj musí přispět. Aniččini rodiče nemají moc peněz, tak požádali její školu o výpomoc. Učitelka navrhla dětem, aby na Aničku sbíraly víčka z PET lahví.

Vyřešte následující úlohy:

1. Je potřeba vybrat 10 tisíc korun. Kolik víček je potřeba, když výkupní cena jednoho kilogramu víček je 6 korun a jedno víčko váží dva gramy?

2. Kolik víček vyprodukuje průměrná rodina (2 dospělí, 2 děti) za den, pokud dospělý vypije 2 lahve baleného nápoje a dítě 1 lahev za den? Kolik to bude za měsíc?

3. Pokud se do sběru víček zapojí všechny rodiny všech dětí ve třídě, kolik víček nasbírají za měsíc? Kolik to bude, přepočítané na peníze?

4. Pepík si svou lahev od balené vody nechává vždycky na druhý den a ráno si ji naplní vodou z kohoutku. Peníze, které ušetří za balenou vodu, dá do pokladničky „pro Aničku“. Kolik takto nastřádá peněz za jeden měsíc, pokud lahev balené vody stojí v obchodě 7 korun (cenu vody z kohoutku zanedbejme)?

5. Jak dlouho bude 30 rodin sbírat víčka ve stejné hodnotě, jakou Pepík z minulého příkladu našetří za měsíc?

6. Pokud odšroubování víčka a jeho odnesení zabere každému v průměru 10 sekund, kolik času to všem členům těch 30 rodin dohromady zabere?

Máte? Pokud jste páťák, znáte násobilku a je to brnkačka. Páťákovi je to jasné. Absolventům Vysoké školy života ale bohužel ne.

Není divu, absolventi této školy mají často problém porovnat ceny v obchodě, mají problém pochopit princip úroku a radost z výhry 1000 Kč v loterii u nich snadno přehluší skutečnost, že v téže lotynce prosázeli po padesátikorunách 2,5 tisíce. Však padesátikoruna není nic, ale tisícovka, to jsou nějaké prachy (nesmějte se, to je reálná citace).

Na výše uvedený příklad dostanete od absolventů Vysoké školy života několik různých nesprávných a nesouvisejících odpovědí. Například: „Aspoň sbírají odpad a nezahazují ho!“ S tím by se dalo souhlasit, ale otázka se posouvá: Co dělají s těmi PET lahvemi, které jsou bez víček vhodné tak akorát k dopití a vyhození? Ty vyhodí kam? To už nikoho nezajímá, protože důležité je malé víčko, ne velká lahev?

Další absolventská odpověď z rodu úžasných je: „Jsme chudí, nemáme z čeho, tak aspoň sbíráme víčka. A co pro nemocné děláte vy?“

No, pokud ta víčka nesbíráte z vyhozených lahví, tak to znamená, že tu vodu kupujete, ergo zas tak chudí nejste, a když se jeden den místo toho spokojíte s kohoutkovou, tak budete hned mít z čeho. Nejde o to, co kdo dělá, jde o úctu k času a práci – svojí, ale i cizí.

Jenže úcta k času a práci je u absolventů Vysoké školy života příslovečně mizivá.

Takový absolvent jde utřít stoly, ošmudlá je hadrem, a když mu vedoucí řekne, že to je udělané špatně, tak pokrčí rameny a jde znovu.

A nevadí mu, že mohl dělat něco jiného, že tutéž práci dělal dvakrát, protože proč taky? Jeho čas „nic nestojí“, beztak by ho někde propálil, a jeho práce taky není kdovíjak hodnotná.

Zeptejte se zedníka, který postaví špatně zeď, druhý den ji bourá a třetí den staví znovu, jestli mu to není blbé. Fakt, zkuste to: Není mu to blbé! Naštvaný je, ale proto, že „voni nadělaj kvůli zdi o deset čísel vedle“!

A naprostý vrchol odpovědí byla odpověď jedné absolventky Vysoké školy života, která zjevně uměla v nepříjemných otázkách chodit a používat emoce jako protizbraň: „Chcete říct těm dětem, co nadšeně sbírají víčka, že dělají pitomost? Že jejich pomoc nemá smysl, když přinese málo peněz? Tohle těm dětem chcete říct?“

Ano, přesně tak, tohle je potřeba dětem říct: „Děti, šetřte přírodu, vyhazujte plast jen tam, kam se vyhazovat má, pomáhejte potřebným, ale když chcete pomoct, tak nesbírejte víčka! Je to pitomost! Radši si naplňte lahev druhý den vodou a dejte stranou ušetřené peníze!“

Ono totiž nejde o to, že děti pomáhají „nějak“. Jde o to, že sběr víček je tak zoufale neefektivní činnost (a ano, efektivita souvisí s tím, jaký výsledek činnost přinese), že doporučovat něco takového dětem je zločin na jejich finanční a sociální gramotnosti!

Učitelka, která dětem navrhne sbírat víčka, jim právě řekla, že je v pořádku pálit spoustu času na něco, co po měsíci sbírání ve třiceti rodinách přinese zisk v řádu desetikorun. Nehledě na to, že se to musí někde skladovat, napytlovat a někam odvézt, což taky stojí peníze a něčí čas, možná víc, než celý sběr ve výsledku přinese. Řekla jim, že je naprosto v pořádku dělat něco neefektivního, i když je možné dělat s menším úsilím mnohem efektivnější věci. Učí je nadšeně rýpat hřebíkem hlínu, když je vedle rýč…

A ještě to asi považuje za smysluplnou a ekologickou aktivitu.

Zkrátka je učí místo rychlé a efektivní pomoci marnit čas hloupou neefektivní akcí a tvářit se, že to tak je dobře, i když, krucinál, i ten páťák by si měl umět spočítat, že to nedává smysl!