O mně

 

To tělo, co nosím, používá označení Mirek Zeman a posledních 16 let se věnuje oblasti pomůcek pro tělesně handicapované.

Prostřednictvím několika mnou řízených firem jsem schopen pomoci vyřešit problém s bariérami, mobilitou, sezením a zvedáním těch, jež jsou z důvodu jakékoliv životní údálosti připoutáni na vozík.

IMG_0667Lidé si často neuvědomují, kolik jednotlivých detailů je v každodenním životě diskvalifikuje v prožívání bezstrarostného dne bez omezení v pohybu ať už práci, škole nebo osobním životě.

Sám jsem od malička vyrůstal v bezbariérovém domě, kterých bylo v tehdejším Brně jen několik. Od malička byla pro nás s kluky jízda na vozíku běžnou zábavou a kočárkárna jedním velkým vozovým parkem. (Pro ty z vás, kteří se ve vozících vyznají předesílám, že mluvím o vozících s velkými kolami vepředu, z dnešního pohledu pravěk)

Nicméně po střední škole jsem nastoupil do “tradiční” úspěšné obchodní firmy s kancelářskými potřebami (Papirius/dnes Office Depot) a při jedné z večerních debat s otcem mého nejlepšího kamaráda pronesl tato slova:  “Pokud bychom polovinu benefitů, které se dnes v předních firmách poskytují zákazníkům dostali do oboru pomůcek pro handicapované, staneme se lídrem trhu”.

Asi mě tehdy vzal za slovo a za několik týdnů jsme do toho opravdu “šli”.

Se vší kuráží (dnes bych skoro řekl až arogancí). Na první veletrh jsme několik hodin před ním připravil malý skládaný letáček a spoléhali na jednoznačný úspěch.

Nicméně do roka jsme začali sklízet první ohlasy. Ať už ty neformální u našich zákazníků, tak i ty formální ocenění, jaké se udělovaly na tehdejších výstavách a veletrzích (Zlatý Rehaprotex, Non-handicap Award, Aura České marketingové společnosti apod.)

Lidé jsou totiž často přesvědčeni, že pomůcky pro handicapované jsou takové to šeptavé téma. Trochu smutné, trochu soucitné. A my jsme tu představu trochu narušili…

Photo MirekZeman.comJá mohu po šestnácti letech pouze konstatovat, že jsem byl nespočetněkrát u toho, kdy jsem vnímal, že se tříleté dítě posadilo na vozík a začalo se vracet do komunity svých kamarádů nebo že se kluk po úraze na motorce zase šel se svou přítelkyní dívat na vozíku do kina. Není to šeptavé téma. Je to mimořádně nabíjející téma. Každý den jsme svědky návratů do „hry“ – do škol, zaměstnání i osobního života.

Ten zmíněný táta od mého kamaráda kdysi do jedné knihy napsal “toto není obor, ve kterém se člověk uživí na plný úvazek“…
Živím se tím (a nejenom já) už více než 16 let. Za tu dobu jsme zaměstnali už desítky lidí, naše roční obraty se počítají v mnoha nulách a stále mám pocit, že jsme teprve na začátku.

Na začátku boje za bezbariérovost, mobilitu a odstranění bariér v představách lidí…

Mirek Zeman
(mail@mirekzeman.com)

 

P.S.: Na základní škole se mi velmi líbila jedna spolužačka. Tenkrát to však skončilo poměrně drsně jejími slovy „jak můžeš bydlet mezi těmi mrzáky“. V tu sekundu jsem myslel, že se mi zhroutil svět (protože spojení „zástava srdce“ jsem asi neznal). Osud (pro někoho přeloženo vesmír/bůh) to ale zařídil tak, že se mi toto „bydlení“ stalo pravděpodobně životním posláním. Naše firmy si určité poslání nesou dál a reakce našich zákazníků nás stále nabíjejí novou energií.

 

KONTAKTUJTE MĚ:

Děkuji za Váš zájem. Ozvu se Vám v nejbližší době.

Vaše jméno

Váš email

Vaše zpráva

Opíšte tento kód do poľa nižšie captcha